Záhada,mrtvých psů !!!
Jonatán přišel o svého psího přítele, ale jak se ukázalo, nebyl sám! V průběhu krátké doby začali umírat také další psi z jeho okolí. Bolestná ztráta psího kamaráda přiměla Jonatána i jeho kamarádku Flavii společně s africkou otrokyní Nubií a němým žebrákem Lupusem, začít pátrat po tom, co se to v Ostii vlastně děje. Postupně se jim daří objevovat nové a nové skutečnosti, které celou ohavnou záležitost vysvětlují. Samozřejmě vše neprobíhá jen tak hladce. Málem padnou do ruky otrokářům a zažijí další horké chvíle. Nakonec se záhada vysvětlí a díky vytrvalému pátrání je dopaden lupič i s pokladem.
A jak to s dětmi a psy nakonec dopadlo?
Citát z knihy:
"Všichni se naklonili, aby si mohli prohlédnout dvě štěňátka, která kníkala v Nubiině plášti. Mohlo jim být jen pár týdnů. "Jsou překrásná!" řekl Jonatán podivně zastřeným hlasem. "Byl jejich otec...?"
Nubia se na něj podívala a přikývla. Štěňata vypadala, jako by z oka vypadla divokému vůdci smečky potulných psů.
"Co s nimi uděláš, Nubie?" ptal se kapitán Geminus a smál se. Nubia zvedla jedno štěně a objala ho.
"Nechat si ho?" Zeptala se.
"Samozřejmě!" Vykřikla Flavia i její otec.
Nubia se sklonila a přitiskla štěně k sobě, jak nejvíc mohla. Když zase zvedla hlavu, třpytily se jí na řasách slzy. "Jmenuje se Nipur. Nipur můj pes doma." "Tak to bude Nipur", prohlásil kapitán Geminus svým hřmotným hlasem a otřel si dlaní oči.
"A ten druhý? Jak ho pojmenuješ?" Zeptal se tiše Jonatán.
"Já nepojmenuju. Ty pojmenuješ. Nekupuj tygřího psa," řekla Nubia a podala mu druhé štěně.
Jonatán si od ní opatrně, skoro uctivě vzal kníkající uzlíček a políbil ho na vlhký černý čumáček.
"Bude se jmenovat Tygr," prohlásil Jonatán slavnostně, "a bude to můj tygří pes. Ach, u Polluxe! On se na mě vyčural!"
Sam - Co to jem dáváš ??? 